Sen o festivalu, který se nekonal

Jak by to vypadalo, kdyby to bylo aneb

6. Klimatický sen o letošním ročníku DSB dramaturga Jana Šotkovského

3:13 Uléhám do postele, znaven večírkem po emfatickém přijetí inscenace Na královské stezce – všichni brněnští fanoušci německého divadla plakali štěstím, na webu se obratem objevují obsáhlé, poučené recenze s titulky typu „Brno otevírá bránu do evropského divadla“ a dáma z první řady okamžitě zakoupila šedesát permanentek na DSB 2021 a hodlá je rozdávat všem svým známým.

7:41 Nebudí mě výjimečně děti, ale žena, aby mi přečetla nadšenou festivalovou reportáž v Guardianu, jehož redaktoři dorazili na celý festival a nešetří charakteristikami typu „Brno – Avignon budoucnosti“. Spokojeně zase usínám a žena odchází s dětmi na dětský program, který musel být pro velký zájem přeložen do Lužánek.

12:00 Na obědě v Morgalu se zájemcem o sponzoring festivalu – chtěl se osobně sejít se všemi festivalovými dramaturgy, aby se ujistil, že částka se sedmi nulami, kterou bude pravidelně posílat do festivalového rozpočtu, půjde na to nejlepší ze současného evropského divadla. Cituje z recenzí na poslední Marthalerovy inscenace a nabádá k co největší dramaturgické odvaze.

15:57 Před Divadlem Husa na provázku se tísní davy lidí, kteří se nedostali ani na druhé, přidané představení inscenace Studia Hrdinů Oči v sloup. Situaci, v níž ortodoxní fanoušci režiséra Jiřího Adámka hrozí vniknout do divadla násilím, zachrání produkční Jitka Lanšperková příslibem, že příští ročník nabídne celou adámkovskou linii a streamovanou talkshow, která se bude na Náměstí Svobody promítat na velké plátno. Za skandování „Uctíváme tvou novou divadelnost“ se adámkovští rowdies nakonec poklidně rozchází. 18:08 Cestou na představení Heroes do Městského divadla Brno se stavuji v Lokálu na pivo. Číšník se zeptá, jestli nejsem dramaturg DSB. Když přisvědčím, ocení promyšlenost antické linky a podstrčí mi na papírku jména několika nezávislých rumunských pohybových divadel, o kterých se na mezinárodní úrovni ještě moc nevím. Slíbím, že tipy prověříme a vyměníme si několik spikleneckých poznámek o současné maďarské činohře. Pivo na účet podniku.

23:15 Jdu spát brzo, vyčerpán i pětadvacetiminutovou děkovačku Heroes, kdy diváci odmítali odejít ze sálu. Koutkem oka ještě zahlédnu na Facebooku rozhovor, který dává Martin Glaser reportérům BBC a na otázku, jak vidí koprodukční spolupráci Brno-Edinburgh, odpovídá, že se jí jistě nebráníme, ale nesmělo by jít jen o to, že v Edinburghu využijí popularitu našeho festivalu. A to už usínám, neboť zítra je taky festivalový den…

Tipy na představení DSB 2020

Kdybych chtěl navštívit něco z Divadelního světa Brno 2020, ale těsně před jeho začátkem by mě zaklel zlý černokněžník a přikázal mi, že mohu jít maximálně na tři představení, vybral bych si (s bolavým srdcem):

Jezdce na bělouši brémského divadla, jehož režisérka Alize Zandwijk před časem okouzlila Brno svým Višňovým sadem. Příběh o staviteli hrází (předlohou je klasický německý román z konce 19. století) propojuje nečekanou aktuálnost příběhu o sváru člověka s přírodou a poetickou obraznost, která připomíná vrcholné inscenace Evy Tálské.

Hlavu XXII – nitranský soubor je tradičně znamenitý, inscenace režiséra Jána Luterána je už scénografickým řešením vpravdě totální divadlo a Hellerův příběh o absurditě války je i po šedesáti letech surové a hořce vtipné podobenství o tom, jak snadno se vzdá člověk svobody a dokáže se i v tlamě nestvůry vcelku spokojeně zabydlet.

Krále Oidipa pražského Národního divadla – když Pavel Batěk odhaluje krutou tajenku vlastního života s unavenými gesty a v baloňáku inspektora Columba, je z toho něco málokdy vídaného – groteskní ulítlost s duchovní hloubkou.

Jan Šotkovský

Dramaturg Městského divadla Brno